Včera vyšel v Třineckém hutníku článek s názvem „Bývalý starosta se snaží zachránit přesazenou jabloň“. Jde o vyvrcholení mého vzteku na vedení města a jeho ignorantství. Kauzu Jablůňka, která již začíná být vnímána jako osobní vendeta exstarosty, které nechápe citlivý přístup města a koncepční řešení věcí veřejných, zakončím pár poznámkami a přestanu případem skomírající jabloně unavovat čtenáře a prudit lídry města. A také sám sebe…
Starosta Hamrozi v článku uvedl, že jeden z důvodů pro odstranění krásného zdravého symbolu města byl, že jakési paní uklouzla na spadlém jablíčku a přišla si stěžovat. Nic hloupějšího říct nemohl. Možná by bylo na místě vykácet v městském lese jírovce, protože padající kaštan může jiné paní spadnout na hlavu a ona si přijde na gminu stěžovat. Argument, že jabloň stála blízko budovy a že ji ohrožoval sníh padající ze střechy, jak uvedl šéf odboru životního prostředí, je také lichý. Zaprvé zas tak blízko zdi nestála, byť na ni samozřejmě nějaký kus ledu spadnout mohl, zadruhé nově vysázené magnolie nyní rostou přímo pod okapy. Město strom vybagrovalo a přesadilo „na důstojné místo“ v půlce dubna, prý před tím, než jabloň pustila listy. I slabozraký, který se jde projít na ono místo, které občurávají psi, se může přesvědčit, že na větvích se ještě statečně drží poslední šedozelené lístky. K zahradničení mám na míle daleko, ale každý amatérský trouba jako já se na wikipedii dočte, že stromky jabloní se přesazují brzy zjara, což je podle mě březen, nejlépe jeho první půlka. Co teprve víc než dvacetiletý strom. Pečující město jablůňku na psí louce za košem na odpadky nepohnojilo, ani před, ani po přesazení. O vodě ani nemluvě. Prostě ji ponechalo svému osudu.
Skomírající usychající jabloň byla vydatně zalita až jablunkovskými hasiči po intervenci bláznivého autora těchto řádků první červnový den. Že vypadá jako směšný samozvaný zachránce jabloně, kterou nechal před čtyřiadvaceti sám vysadit a někdo si dovolil mu ji od radnice jako nežádoucí občany ohrožující strom odstranit, mu nevadí. Hlavně, že někde v útrobách „gminy“ vydal pokyn k jejímu zalívání.
Něco se smyslu „zalijte občas tomu otravnému Sagočovi tu jeho jabloň, ať neprudí.“ Určitě padla i ostřejší slova. To je mi srdečně fuk, pokud jablůňka ignorantské zacházení přežije.