Fremmer je německy cizinec. JUDr. Robert Fremr je soudce specializovaný na trestní a mezinárodní právo. V letech 2012-2021 byl členem Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Od roku 2018 dokonce jeho místopředsedou. Vyšší meta už snad pro právníka neexistuje. Soudil zločince, kteří páchali genocidu ve Rwandě. Doma v česku však tento vysoce kvalifikovaný odborník zůstává jakýmsi morálním cizincem.
V červnu jej prezident Pavel navrhl na funkci člena ústavního soudu, což o měsíc později posvětil senát. Následně se přišlo na to, že Fremr byl v roce 1988 zapojen do tzv. kauzy Olšanských hřbitovů, resp. poničení hrobů rudoarmějců, kdy předsedal trestnímu senátu městského soudu a spolurozhodl o trestu v případu, který zmanipulovala tehdejší státní bezpečnost. Devatenáctiletý mladík byl tehdy na základě vynuceného přiznání k několika trestným činům, mj. záškodnictví, hanobení republiky či propagace fašismu, odsouzen k šesti a půl rokům vězení. Šlo o jeden z posledních zpolitizovaných procesů v totalitním Československu. Klasická komoušská sviňárna, která poškodila život jednomu klukovi. O tom žádná.
Kladu si však otázku, kde leží časová hranice mezi hříchem a vykoupením. Fremrovi bylo v době, kdy spolurozhodoval o vině a trestu ve zmíněné kauze třicet let, dalších čtyřiatřicet roků pak sloužil poctivě demokratické a svobodné zemi a jako soudce mezinárodního soudu také civilizovanému světu. I leckterý dvojnásobný vrah je po čtyřiatřiceti letech už deset roků doma, ne-li dřív. Jak dlouho se musí Fremr vykupovat z činu, ve kterém byl spoluviníkem, aby mu dnešní morální autority v čele s Michaelem Kocábem odpustily? V době kauzy Olšanské hřbitovy studoval komunista Petr Pavel na zpravodajce vojenské rozvědky, a jak jsme dnes na našeho pana prezidenta pyšní.
Četl jsem v Respektu rozhovory s Fremrem i s Eretem, jak se onen odsouzený ve vykonstruovaném procesu jmenuje. Fremr svého činu lituje a tvrdí, že netušil, že přiznání mladíka je vynuceno fyzickým a psychickým týráním. Eret, oponuje, že to poznat měl, notabene před soudem obvinění popíral. Je zvláštní, že manipulaci estébáků, kterou dokazují zachované výslechy a protokoly, nerozpoznala ani česká zmramorovatělá morální autorita Havel, který jinak v roce 1990 amnestoval skutečné zločince. Eretovi svobodu nedal, byť ten o ni opakovaně žádal. Mladík musel nakonec uprchnout z psychiatrické léčebny do Rakouska, kde dodnes žije.
Nechci se doktora Fremra jakkoliv zastávat, či zpochybňovat nevinu a týrání pana Ereta. Jen mi připadá absurdní, že skutečné zločince, mám na mysli estébáky a vrcholné komunisty, až na pár výjimek nikdo v devadesátých letech trestně nestíhal, což osobně považuji za mnohem větší morální selhání, než spoluúčast dnes mezinárodně uznávaného odborníka na estébáky zmanipulovaném procesu. Fremr pod tlakem strážců morálky na kandidaturu člena ústavního soudu rezignoval.
A kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí kamenem, jak pravil Ten, který píše naše životy.
P.S. Jen doufám, že titíž moralizátoři se nebudou snažit do ústavního soudu protlačit nesmrtelného poslance odesáka Bendu, který na plzeňské fakultě získal tituly Mgr. a JUDr. za stejnou a podle odborníků nedostatečnou diplomovou práci.