Premiéři Česka a Slovenska se včera poprvé oficiálně setkali v Bruselu. Oba muže spojuje snad jen počáteční iniciála příjmení a fakt, že jsou narození ve stejném roce, navíc ve znamení panny. Také jsou zhruba stejně vysocí. Tady jejich podobnosti končí. Co se týče charakteru, politických postojů a chování jsou svými dokonalými opaky. Z titulu funkcí však spolupracovat musí, když už jsme ty bratrské země. Z pohledu Fialy dodávám „bohužel“.
Jako obyčejný člověk bych příteli mafiánů, velebiteli Ruska, hanobiteli Spojených států a NATO a především ubožákovi, který hecoval spolustraníky, aby prezidentce vlastní země nadávali do „amerických kurev“, ruku nikdy nepodal. Co bych dělal jako starosta, kterým jsem kdysi býval, mohu jen hádat. Dnes jde o hypotetickou situaci. Můj odpor podat ruku tomu hovadu by zlomila moje moudrá žena, která by mi zcela jistě řekla, že ve veřejné funkci nejsem na radnici jen za sebe, ale reprezentuji město a jeho spoluobčany, z nichž mnozí zastávají opačné názory než já. Mezi čtyřma očima bych mu však Ficovi řekl, co si o něm myslím. Tato situace však mohla reálně nastat s Klausem a se Zemanem, neboť jsem během jejich prezidentování byl (Kikina) a ještě rok byl (Ovar) ve funkci starosty. Těmto pánům, jejichž portréty v mé kanceláři nikdy nevisely, bych se sebezapřením a s falešným úsměvem potřást rukou „sám rád musel“. V soukromí bych zas respektoval jejich šediny.
Premiéru Fialovi a prezidentu Pavlovi, kteří Ficovi k vítězství ve volbách ani negratulovali, však jejich povinnost dýchat s tímto post bolševickým buranem a populistou stejný vzduch a ještě mu podat ruku, upřímně nezávidím.
Pokud za dva roky ve volbách vyhraje Babiš, k čemuž mu současná vláda vydatně pomáhá, tak povinnost podat ruku usvědčenému arcilháři a prostému miliardáři od vedle připadne prezidentovi Pavlovi. V tom případě doufám v jeho medvědí stisk.
Osobně bych se Babiše, mimochodem také narozeného ve znamení panny, nedotknul ani klackem.