Idol mnohých dívek herec, hudebník a zpěvák Vojtěch Dyk přijal pozvání moderátorky Lindy Bartošové do pořadu Spotlight – Aktuálně. Cz. K rozhovoru, kterých udílí minimálně, se dostavil v bílém tričku s nápisem „Ľuďom jebe“. Bartošová jej s úsměvem požádala o vysvětlení, zda si opravdu myslí, že lidem „jebe“. Vojta souhlasně přikývl a začal trousit moudra. Ihned jsem si vzpomněl na Cimrmany a na jejich hlášku o výjimce z pravidla „v zdravém těle zdravý duch“. Cituji některé perly.
Dyk: „Snažím se od toho jebavého systému odstřihnout. Často mi v tom pomáhá příroda.“
Bartošová: „Jaké jsou podle vás příčiny toho, že nám jak říkáte…jebe?“
Dyk: „Nás je moc, lidí je moc a ta lidská dušička si to nestačí uvědomovat, že nás je tak moc, a pak z toho začínají vyplývat nějaký katastrofický scénáře, jakože nás vedou psychopati jako to teďka vidíme na Ukrajině.“
Bartošová: „A nebylo tomu tak v historii vždy? Když se třeba podíváme na dvacáté století.“
Dyk: „To jo, ale nebylo lehký tak s lidmi manipulovat. (20. století – Mao Ce-tung, Stalin, Hitler?!? – poznámka autora). Aby někdo mohl vést USA nebo Rusko, tak musí být trochu psychopat, ale myslím si, že nebylo tak lehký lidmi manipulovat. Dnes díky sociálním sítím dokážete zblbnou více lidí a to je nebezpečnější.“
Dyk (téma Ukajina): „U války na Ukrajině je složitý pohledat pravdu a to už ani nevědí, kde ji mají ti, co mají pravdu.“
Bartošová (udiveně): „A kdo má tedy pravdu?“
Dyk: „To právě nikdo neví. Na jedný straně máte jednoho psychopata, na druhý straně druhýho psychopata. A stejně na to doplatí ti synové, které tam posílají do tý války, kteří tam umřou, pravděpodobně, dejme tomu. Ta svrchnost o tom rozhoduje a je jim to celkem jedno, protože nejsou v tý komunitě a jsou na jakýmsi piedestalu a ten kontakt s tím národem už poztráceli, takže já tomu nerozumím, ani z jedný ani z druhý strany.“
Dyk (téma kultura): „Teďka se nabralo hodně ukrajinských spoluobčanů, takže podle mě bude docházet k něčemu podobnýmu jako ve Francii nebo v Německu, kde se stanou velkýma menšinama a tu práci, kterou dřív odváděli Češi, tak budou odvádět ti Ukrajinci, ty Vietnamci a tak dále. A ty lidi musejí někde pracovat. A ty lidi, když zjistí, a podle mě to tak musí být, že si můžou vzít do ruky foťák a natočit film. Ale pak už nikoho nezajímá, že když to máte vystudovaný, tak to máte nějakou cestu a že ta kvalita nemusí být tady a teď, což nám bylo často předjímáno, ale že to tady a teď musí být v kontextu nějaký historie a v kontextu nějaký budoucnosti.“
Bartošová: „K těm ukrajinským a vietnamským vlivům. To přece muže být dobře, že se kultura obohatí, ne?“
Dyk: „To není nic proti Ukrajincům nebo Vietnamcům, chraň Bůh, ale víme jak to ve Francii a v Německu vypadá. Máte nějakou národní linku, kterou musíte pěstovat, o kterou se musíte starat, a teprve potom můžete přijmout nějaký hosty, který můžete pohostit. Ale nejdřív musíte být obhospodařovaný vy, nejdřív. Protože pakliže nejste obhospodařovaný vy, protože pakliže nemáte vy a máte ještě nějaký hosty a chcete je ještě hostit, tak to nefunguje, protože ta energie už nezbývá.“
Dál už jsem rozhovor poslouchat nezvládl. Odešel jsem vyhledat přírodu. Protože pakliže…