Včera proběhla v Atlantě první předvolební debata mezi Bidenem a Trumpem. Ač klání vysílala Česká televize, tak jsem její sledování, stejně jako před čtyřmi lety, oželel. Pohled na dva blábolící geronty bych nezvládl. Nejmocnější zemi na planetě má od ledna příštího roku zastupovat jeden z těchto staříků. Quo vadis, USA?
Otázku „Kam kráčíte, Spojené táty?“ si kladou miliardy lidí na Zemi, kteří bezmocně a s obavami sledují trápení super velmoci, jenž není schopna ze tří stovek milionů občanů vyselektovat dva zdravé inteligentní a kultivované kandidáty či kandidátky v přiměřeném věku. To i vysmívaný člen sovětského politbyra soudruh Černěnko, měl v době, kdy jej ústřední výbor SSSR zvolil generálním tajemníkem „pouhých“ třiasedmdesát, takže oproti Bidenovi s Trumpem hotový mladík. Vodkou zdevastovaný soudruh do roka natáhl bačkory a rudé žezlo převzal křepký třiapadesátiletý Gorbačov. V té době bylo jeho americkému kámošovi Reaganovi, se kterým ukončili Studenou válku, sedmdesát čtyři let. I tento zavilý bourák komančů byl mladší než oba dnešní kandidáti. O Trumpově předchůdci černošském aristokratovi Obamovi ani nemluvě. Ten se ujal funkce prezidenta Spojených států ve věku čtyřiceti sedmi let. Věk a psychická a fyzická kondice, obzvláště ve funkci prezidenta země, která už sto let ovlivňuje běh světa, jsou extrémně důležité.
Jde o dva nesouměřitelné příklady, ale autor těchto řádků byl zvolen do funkce starosty města jako dvaatřicetiletý zdravý mladý muž plný sil a plánů a odcházel po šestnácti letech jako vyhořelý a nemocný osmačtyřicátník bez iluzí. A to měl na starosti pouhý pětitisícový Jablunkov. O tom, co odpovědnost dává a bere něco málo ví.
Pokud demokraté stařičkého Bidena, který ledva chodí, okamžitě nenahradí bystřejším a mladším kandidátem, bude běh dějin ovlivňovat oranžový psychopatický sebestředný lhář a hulvát, navíc odsouzený zločinec.
Stárnout se dá i s grácií a radostí. Velkým příkladem pro mne je jablunkovský fotograf Igi.