Většina demokratického světa se bouří či je aspoň pobouřena činy a chováním amerického prezidenta a jeho republikánské pravicově populistické sekty. Rozvrat vztahu se spojenci, imperiální nároky a rektální speleologie vůči vraždícímu Rusku spojila Kanadu, ze zápecnické letargie se probouzí Evropa, na odpor se staví Grónsko, Oranžového muže a jeho hajlujícího autistu dokonce začínají kritizovat jejich vlastní republikáni, neboť chaos v ekonomice a celní válka prohlubují inflaci a zvedají ceny zboží. Ale kde jsou lídři Demokratů? Kampak se nám ti čerchmanti schovali? Jako kdyby v opozici nebyl nikdo, kdo by zařval „Slezte z toho lustru, Donalde!“
Je fakt, že veškeré informace vnímáme skrz naše média, které vydělávají na neustálém omílání jména Trump, neboť senzace spojená s obavami nejlíp prodává. Běžně nečteme The New York Times. Ale kdyby v USA zavelel k odporu nějaký silný demokratický lídr, který by zburcoval tu druhou půlku národa, tak by to proniklo i do našich médií. Republikáni neporazili Demokraty řečeno fotbalově 10:0. Vyhráli pouze o 1,5 procent. Očekával bych masové demonstrace. Zvenku to vypadá jako kdyby u kritiků Trumpa, Muska či Vance došlo ke stavu fyzického a psychického zamrznutí jako u zajíce na silnici, když jej ve tmě oslní jedoucí auto.
Nápravu napáchaných škod současných i budoucích způsobených magory v Bílém domě musí učinit především Amerika sama. Včera bylo pozdě.