Dnes proběhlo poslední rozloučení s mimořádnou osobnostní jablunkovského veřejného života. Vzhledem k tomu, kolik práce Tomáš Hanzlík pro své město vykonal, kolika lidem nezištně pomáhal, jak tento hluboce věřící člověk po Sametu vybudoval lidoveckou stranu, tak jsem čekal přeplněný kostel s chumlem lidí před hlavním vchodem do svatostánku. Opak byl pravdou. Je mi z toho smutno.
Znám málo altruistů, tedy lidí, kteří nezištně pomáhají ostatním, aniž by očekávali nějaký benefit či slávu. Tomáš byl jedním z nich. Od roku 1990, kdy se stal členem zastupitelstva Jablunkova, až do roku 2022, kdy končil, posílal všechny své peněžité odměny za práci poslance či radního na účet kláštera sester Alžbětinek. V součtu mohlo jít o nižší stovky tisíc korun. Tomáš práci pro blaho města, ať už jako zastupitel či pracovník, později ředitel Technických služeb, zasvětil praktický celý svůj dospělý život. Poslanec Hanzlík byl vždy skvěle připravený co se předkládaných materiálů ke schválení týče, o věcech přemýšlel a mnohokrát upozornil ma nepřesnosti. Jako starosta jsem od vedoucích odborů slýchával větu „Byl za mnou Tomáš Hanzlík a doptával se.“ Kdo ze současných zastupitelů si takto rozšiřuje informace k dané problematice? Troufám si říct, že nikdo. Ať už v koalici či v opozici vždy přicházel s kreativními nápady a řešeními. Nikdy mu nešlo o osobní zájmy, vždy o blaho města. Důkazem může být fakt, že v roce 1994 jako řádně zvolený starosta města Tomáš ustoupil nátlaku a vydírání tehdy silné a mocichtivé ODS a odstoupil pro klid ve městě po několika hodinách z funkce. Jestřábi z ODS tehdy za starostu dosadili překvapeného Lea Legierského, který po žádném postu netoužil. Naštěstí vybrali podobně dobrého a slušného člověka jako byl Tomáš. Tahle nechutná show vlastně odstartovala moji „politickou kariéru“, neboť jsem tehdy co by schůzi monitorující novinář poznal poslance Stacha Jakuse, jediného rovného chlapa v sále, který vyděračskou dohodu o odstoupení odmítl podepsat. Bylo to osudové setkání.
Na Tomáše Hanzlíka byl vždy spoleh. Co slíbil, stačilo rukoudáním, to dodržel. Jasně, dokázal být také nepříjemný, ale úkolem jeho práce v Technických službách bylo řízení městské firmy, nikoliv popularita. Technické služby se starají o věci, které jsou občanů týkají nejvíc, odpady, teplo, osvětlení, hřbitov. Synonymem všeho se stalo jméno Hanzlík. V dobrém i ve zlém. Věty typu „Zeptejte se Hanzlíka“, „To má na starosti Hanzlík“. „Hanzlík to zařídí“ či hůře „Za to může Hanzlík“ budou v mnohých rezonovat ještě dlouho. Tomáš nesl na zádech těžké břemeno, dlouho a statečně. Po krachu dodavatelů energií započaté na podzim 2021 spojené s chaosem na trhu a nárůstem cen se stal Tomáš snadným hromosvodem zloby mnohých občanů města. Byť za problémy nemohl, nikdo z kompetentních mu neodlehčil. Zůstal sám voják v poli.
Jsou to jen mé dojmy bez přesných informací, ale podle mého se začal Tomáš cítit v pozici ředitele TS městem nechtěný. Frustraci řešil odchodem do předčasného důchodu. Práce v zastupitelstvu a „technické“ jako kdyby dávaly jeho životu smysl. O obojí přišel. Fakt, že na budově Technických služeb nevisela a nevisí černá vlajka pokládám za velmi ostudný. Smrt milované manželky jej zřejmě zlomila. Každý z nás má jinou vůli k životu. Tomáše jsem naposledy potkal loni v prosinci. Vřele jsme se přivítali. Nicméně nemohl jsem se zbavit pocitu, že vůli k žití ztrácí. Každá lidská bytost je originál. Nikdo nejsme stejný. Někdo unese víc, jiný míň.
Tomáš Hanzlík pro mě navždy zůstane jednou z největších jablunkovských osobností, bohužel nedoceněnou. Ale jako velmi skromný a nesobecký člověk by o to možná ani nestál. Doufám, že tam nahoře mají nějaké nebeské technické služby.
Tomáš bude skvělý šéf 😊