Týden zimních olympijských her je za námi a čeští sportovci už získali dvě zlata a dvě stříbra, paráda. Hry ve mně zatím vyvolávají spoustu emocí, především radost, dojetí, překvapení a zlost.
Vyjma skvělé Evky Adamczykové, sympatické pohodářky s čtveráckým knírkem pro štěstí, která se vrátila po těžkém zranění a po mateřské, vybojovali medaile velmi mladí sportovci Zuzana Maděrová a Metoděj Jílek, jejichž jména znali do nedávna jen zasvěcení. Obzvláště teprve devatenáctiletý super talent Metoděj působí jak zjevení z jiného světa, pro kterého není ani druhé místo důvodem k radosti.
Dojaly mě loučení Martiny Sáblíkové a slzy Ester Ledecké, dvou královen českého zimního sportu. Jedná se loučila po dvaceti letech, kdy nám i bez rychlobruslařského stadionu vozila jednu medaili za druhou, fenomenální Ester nesla na bedrech tíhu očekávání celého národa a tentokrát poukázala na to, že není stroj na zlaté medaile, ale obyčejná holka, co občas chybuje, jako každý z nás.
Po závodě v paralelní slalomu snowboardistů mě vytáčely nenávistné reakce frustrovaných ubožáků, které směřovaly proti prezidentovi Petrovi Pavlovi, jenž spolu s manželkou fandil Ester a Zuzaně mezi fanoušky jako obyčejný divák. Prostě normální sympatický chlap, který si na nic nehraje.
Rozčiluje mě také nekončící fňukání nad tím, že naši olympionici vypadají v „cool“ pestrobarevném oblečení jako Němci. Zvlášť kritika, že naše kolekce není v „národních barvách“ je nejen zcestná, ale přímo hloupá. Bílou, červenou a modrou mají ve státní vlajce také Slováci, Francouzi, Nizozemci, Nepálci, Kubánci, Thajci, Chilané, Britové, Američané a v neposlední řadě také Rusové.
Posledně jmenovaní jsou také důvodem, proč měl ukrajinský skeletonista na helmě fotky zavražděných ukrajinských sportovců. Jeho diskvalifikace ze závodu za statečné neuposlechnutí příkazu je ostudou papalášů z mezinárodního olympijského výboru a fackou do tváře všem bojujícím a trpícím Ukrajincům, kteří brání evropskou svobodu před zločincem Putinem, kterého před vražděním nezastaví ani prastará tradice olympijského klidu zbraní.
Můj obdiv má také loučící se biatlonová kráska Dorothea Wierer, která prohlásila, že se v závodě cítila oslabená, protože dostala menstruaci. Je až nepochopitelné, že se o ní píše, že „prolamuje tabu“. Moc přeji „Doro“ olympijské zlato na domácí půdě.
Tak jak se nám vybarví druhý týden? Doufám, že v národních barvách 😊