V dobách mého mládí se přímý přenos z vojenské přehlídky na Rudém náměstí ke dni vítězství nad fašismem vysílal v televizi běžně. Smáli jsme se řadám gerontů v posledním tažení ověšených medailemi stojících pod rudými vlajkami na tribuně. Šlo o jakousi předzvěst konce komunismu. Letos jsem si poprvé v životě on-line přenos z „krasnoj ploščadi“ přál, abych viděl zločinného skrčka s třemi diktátory po boku, kteří mu zbyli, jako sledují skromné představení pochodujících russáků a severokorejců bez těžké techniky, která je buď zničena anebo na frontě. Dědci měli stažené půlky ze strachu, že se k průvodu připojí Ukrajinci se svými drony. Pevně doufám, že šlo také o signál, že se putinismus hroutí.
Bagatelizování Babišovy buranské nedochvilnosti při schůzce s prezidentem mě rovněž pobavilo. Představil jsem si situaci, jak by reagoval prostý miliardář a zloděj od vedle, kdyby pozdní příchod na jím svolanou schůzi vlády omlouval některý z ministrů slovy „Nějak mi to nevyšlo, no“. Představil jsem si také jak Babiš se spratkem od autíčkářů vytýká na summitu NATO Petru Pavlovi to, že se nezdržel kritiky vlády za nedodržování slíbených výdajů na obranu. A prezident jen pokrčí rameny a řekne „Nějak mi to nevyšlo, no. Jsem hrozný, já vím“.
Incident ve fotbalovém derby pražských „es“, kdy tři minuty před slávistickou obhajobou titulu vtrhla na hřiště hardcore banda agresívních červenobílých vymaštěnců v kuklách a naháněla hráče Sparty a házela zapálené petardy do sektoru hardcore fanoušků letitého úhlavního soka, mě nechal chladným. Smutné je však to, že jde podle mého soudu o odraz dnešní doby, kdy je téměř beztrestné bohapustě lhát, někomu vyhrožovat, nadávat a především vyvolávat nenávistné vášně. Zde se jen slova zhmotnila v činy.
Trump svět uklidnil sdělením, že íránská jaderná zařízení jsou zakopaná tak hluboko pod zemí, že se k nim nedostane ani Teherán 🙂
Pete, Bravo!!!