Jasně. Fotbal. Střelba gólů? Zatím nic moc. Emoce? Kromě pocitu trapna při zápasech našich fotbalistů, taky nic moc. Pardon, ohromilo mě nasazeni a přímočarost hry Modrých žraloků jak se říká Kapverďanům, a pak jsem měl velkou radost z postupu Anglie, které dlouhodobě fandím. Jejich dramatický zápas s Mexikem zatím hodnotím nejvýš.
Mnohem víc prožívám jiné góly. Jako dlouhodobý fanda Ukrajiny mám mnohem větší radost ze zásahů russáckých ropných rafinérií ukrajinskými plameňáky a hejny dronů. Systematické ničení bohatství asijské despocie pomocí propracované strategie a pokročilé technologie s využitím umělé inteligence je fascinující. Poslední zásah obří ropné rafinérie v Omsku, v sibiřském městě dva a půl tisíce kilometrů vzdáleném od ukrajinských hranic bych přirovnal ke gólu kapverdského útočníka, který z levé strany obstřelil argentinského brankáře a vymetl šibenici. Nádhera. Víc než fotbal mě baví sledovat zděšení voličů kremelského vraha Putina, když jim nad hlavami lítají bezpilotniki. Z potěšením sleduji mnoha kilometrové fronty vozidel všeho druhu, které marně čekají na benzín či naftu na příděl, na nářky tamních zemědělců, kteří nemají čím sklidit úrodu, bo jim chybí nafta do kombajnů. Do nedávna největší čerpací stanici na světě převlečená za stát se potýká s nedostatkem pohonných hmot. Dnešní titulek na Novinkách. Cz „Rusko dováží benzín z Indie“ mi rozjasnil ráno. Takový headline by zněl před deseti lety zcela absurdně.
Ukrajinci bojují a umírají za svou i naši svobodu, což ubozí zmrdi a odpudivé lidské bytosti jako Babiš, Okamura či Macinka, kteří vládnou Česku díky frustrovaným hlupákům a vychytralým kariéristům odmítají uznat. Naši skuteční slovanští bratři posílají tento rok na Russáky nádherné a přesné střely zpoza vápna.
Jen houšť