Hlavní město Turecka jsem navštívil v červnu 2013. Kromě obludného mauzolea/muzea Mustafy Kemala Atatürka postaveného v severokojeském stylu, kde jsou vystaveny i fusekle tureckého tatíčka Masaryčka, není v Ankaře oproti úchvatnému Istanbulu nic zajímavého k vidění. Přesto se zde úporně válčí.
V červenci 1402 rozdrtil v bitvě u Ankary turkicko-mongolský krutovládce Tamerlán osmanského sultána Bejazída I. a srazil jeho říši na kolena, čímž o padesát let oddálil pád Konstantinopolu. V červenci 2026 probíhá bitva o Ankaru na detašovaném kolbišti v Praze. Bitva se vleče už půl roku. Tvrdý střet je veden o účast prezidenta na summitu NATO, který se uskuteční příští týden. Proti sobě stojí vládní vojsko vedené svobodníkem Babišem a majitelem modré knížky Macinkou a hradní stráž v čele s generálem Pavlem. Většinu času měla díky lstivosti a obratnému manévrování navrch vládni koalice, nyní duu svobodník a kripl zasadil tvrdý direkt generál. Babiš s Macinkou jsou na zemi odpočítáváni, ale o KO se nejedná. Boj o to, jestli se Pavel nesmí či může účastnit aliančního summitu vyhrál jak se zdá prezident, ale pomstychtivá dvojice zbraně určitě nesložila. Premiér a ministr zahraničí nikdy věrohodně nevysvětlili, proč tak urputně upírají prezidentovi jeho ústavní pravomoc, tedy zastupování státu navenek. Přitom motivace obou jsou docela čitelné.
Macinkovi, drzému frackovi v těle dospělého muže, jehož jediným politickým programem je zakrýt neschopnost Motoristů cíleným provokováním, jde o pomstu za nejmenováni tupého nácka Turka ministrem čehokoliv. Macinka, Klausův pucflek, je jen ubohá nula.
Slovenskému hokynáři vadí Pavel jako svědek jeho zákulisních piklů. Jsem přesvědčen, že chce nabídnout americkému hokynáři Trumpovi nějaký výhodný byznys, aby jej netepal za neplnění dohodnuté výše výdajů na obranu v rámci NATO. Babiš připravil státní rozpočet o jednadvacet miliard na obranu, navržených minulou vládou, aby měl na dotace pro Agrofert a spřátelené firmy. Podle mě chce Trumpově rodině, která úspěšně rozjela zbrojařský byznys, což je pravý důvod nečekaného sbližování oranžového geronta s Ukrajinou, prodat pardubickou Synthesii. Ta Babišovi nepatří, takže krvácet bude jako obvykle stát.
Až tak je to jednoduché.