The silly walk

„Španělskou inkvizici taky nikdo nečeká“, říká ve slavné scénce Monty Pythonova létajícího cirkusu usedlý Angličan své manželce. Načež do pokoje skutečně vtrhnou tři směšní muži v červených sutanách, jeden s kardinálským kloboukem, další v kožené motorkářské čepici s brýlemi na čele a zamotají se do svých blábolů, takže se vstup třikrát opakuje…

Vystoupení Velké Británie z Evropské unie taky nikdo nečekal. Příznivci Brexitu však blábolili tak přesvědčivě, že už nemuseli scénku opakovat. Ostrované čtvrtečním referendem deklarovali svou pseudosolidaritu s kontinentem a vzkázali nám, že si budou napříště „bačovat“ sami. Což je však v dnešním globalizovaném světě směšné. Ekonom Tomáš Sedláček použil vtipný příměr „to je stejné, jako kdyby se rozhodli si vytvořit vlastní internet či facebook“…

Pro mě tím veškerá vtipnost tohoto sobeckého kroku končí. O budoucnosti mladých Britů, kteří mají celý život před sebou, rozhodli důchodci, kteří to mají za pár. Málo vzdělaní lidé z nižších sociálních vrstev přehlasovali ty vzdělanější ze střední a vyšší třídy. Venkované zvítězili nad obyvateli velkých měst. Senioři vzhlížejí ke královně, která pamatuje dobu, kdy byl její otec císařem Indie, a Britové ovládali půlku světa. Kdyby urozená stařena předala žezlo mladému princi Wiliamovi, a napříště se starala jen o své zelené či žluté kloboučky, mohly se věci odvíjet jinak. Staromilci nostalgicky tesknící po zašlé imperiální slávě tak paradoxně rozhodli o tom, že za pár let už nebude žádná „Velká“ Británie. Skotové, kteří chtěli zůstat v unii, se co nevidět osamostatní. A tentokrát jim budu držet palce. Osud proevropských severních Irů, zůstává otázkou. Jen doufám, že se tam do sebe, jako v minulosti, nepustí protestanti a katolíci. Dávné a mocné Impérium bude slovy Wolkera „menší a ještě menší“…

Skutečným vítězem referenda je britský bulvár, který prodával emoce kariéristických populistů typu Borise Johnsona, který nebezpečně připomíná Trumpa. „Headlajny“ jako „Budeme o sobě rozhodovat sami“, „Konec diktátu Bruselu“ oslovily tuctové voliče, kteří nečtou seriózní The Guardian a už vůbec ne jeho ekonomické analýzy. Že Brexit znamená totální propad libry a znehodnocení celoživotních úspor, pozná britský důchodce až ve chvíli, kdy si bude chtít jako každoročně válet šunky na pláži ve Španělsku nebo Thajsku. Mezi vítěze se počítají všichni nacionalističtí populisté počínaje Marine Le Penovou a Okamurou konče. Vyjma prezidenta Miloše Zemana, budiž mu to ke cti. Zvítězil zcela jistě Putin, protože každé oslabení EU posílí Rusko. Jinak na tom proděláme všichni. Tedy kromě britských fotbalistů, kteří situaci předpovídali už dávno, a proto má každá ze čtyř zemí Spojeného království svůj tým…

Nikdo nepopírá, že Evropská unie potřebovala nakopat do zadku. Snad ji to přiměje k sebereflexi a reformám, které omezí nesmyslnou byrokracii a občanům členských zemí srozumitelně vysvětlí, že jejím hlavním smyslem byl a je obchod místo války, spolupráce místo vlastních zájmů…

Britové po domnělém vítězství nad „Bruselem“ kráčejí z ringu. Bohužel do chaosu a „monty pythonovskou“ švihlou chůzí…