Nová vlna

„Mé IQ je 6000, to je jako 6000 učitelů tělocviku nebo 12000 hlídačů na parkovišti“
Holly

Přestože se u nás natočí ročně na tři desítky filmů, už dlouho se hovoří o krizi české kinematografie. Posledním snímkem nominovaným na Oscara pro nejlepší cizojazyčný film byly v roce 2003 Trojanovy „Želary“. Samozřejmě cena americké filmové akademie nemusí být měřítkem. „Divoké včely“ vyhrály na filmovém festivalu v Rotterdamu, snímek „Domácí péče“ zase v Bergamu. Drtivá většina ostatních českých filmů, které měly umělecké ambice, podobně jako Cimrmanovy pohádky „vzbudily světový rozruch, především na Litoměřicku“. Slavná Česká nová vlna ze „zlatých šedesátých“ je nenávratně pryč…

Nedávno se však objevil film, který rozvířil stojaté vody tuzemské kinematografie jako kapr Osmikiláč hladinu rybníka vodníka Česílka. Jmenuje se „Očima senátora Petra Gawlase“. Po kratším šoku a obdivných zvoláních „To snad není pravda“ jsem jej ihned zařadil mezi své nejoblíbenější filmy posledních pětadvaceti let jako Protektor, Hořící keř, Tajnosti či Pelíšky. Pokud tohle dílo nedostane minimálně Českého lva, tak už nevím…

Film začíná dramatickým retro odpočítáváním filmové pásky od deseti do jedné, následuje nokturno, kdy náš hrdina sedí za psacím stolem, který osvětluje jen lampa „bankéřka“, a oranžovou propiskou si zapisuje nápady jak zvelebit region, kamera švenkuje od řady blyštivých pohárů přes fotografie významných setkání až k tikajícím hodinám. Je půl druhé v noci. Tma. Město i občané dávno spí, jen senátor pracuje pro jejich blaho. Ani Tom Hanks po dobytí pláže Omaha ve filmu „Zachraňte vojína Ryana“ nezahrál únavu tak přesvědčivě. Hrdinova hlava přece jen klesá vyčerpáním do opěradla křesla. Zavírá oči, jsou slyšet jen údery srdce. Tlukot se náhle zastaví a přichází světlo. Divák v tu chvíli ani nedýchá…

Nejde však o exitus, ale o flashback, který nám přibližuje běžný sportovní a politický život čelního politika. Hrdina nebojácně kličkuje mezi smrky sjížděje jakýsi kopec, následně vykružuje elegantní obloučky na zasněžené sjezdovce. Poté se přesvědčíme o tom, že si umí zavázat tkaničky u bot, načež nám režisér nabídne matrixovskou zpomalovačku při tenisovém podání. Následují prostřihy, kdy se náš hrdina živě zajímá o práci dělníků, hovoří v senátu, otevírá domov pro seniory, zpívá v kroji nebo se rozhlíží sedě na schodech před hokejovou Werk arénou. Konečně Petr Gawlas procitá a s výrazem, který naznačuje, že senátorování je dřina, ale někdo to za nás dělat musí, pokračuje v práci…

Ve vedlejších rolích ve filmu vystupují senátoři Štěch a Antl. Epizodní roličku si střihnul i autor těchto řádků ve scéně otevírání domova seniorů, ale nakonec nebyl vidět, neboť jej hlavní postava snímku zcela zastínila. I přes bravurní herecký výkon při ztvárnění sebe sama se však Petr Gawlas dopustil drobných chybiček. Několikrát se oproti zvyklostem podíval s úsměvem přímo do kamery. Skutečnost však vyvažuje fakt, že šlo o obtížnou roli, neboť film je němý. Alespoň se bude tento svěží nezávislý artový snímek snadněji nabízet zahraničním distributorům….

Je velká škoda, že autoři námětu, scénáře i režisér zůstávají neznámí…