Náhoda tomu chtěla, že jsem během jednoho dne zhlédnul v multiplexu dva filmy. Velkorozpočtový trhák Doktor Strange a existencionální sci-fi Příchozí (Arrival). Přestože tvůrci obou pracovali s tématem časoprostoru, nemohly být filmy odlišnější, byly svým pravým opakem. Jako světlo a tma. Nebe a peklo. Havel a Zeman…
Blockbuster Doktor Strange je kozí bobek natřený na růžovo a postříkaný Chanelem číslo pět. Ve výsledku je to pořád exkrement. Příchozí jsou naopak nenápadným bonbonem mezi načančanými zákusky. Jeho lahodná chuť se však rozplývá na jazyku ještě několik hodin po skončení filmu. Emoce z prvního jsou jako žárovka, která se závěrečnými titulky prskne a zhasne. Arrival mě naopak rozsvítil tak, že jas v mé duši hned tak nezmizí. Strange stál 165 milionů dolarů. Použité speciální efekty jsou vizuálně orgastické a novátorské, bohužel jen zakrývají plytkost myšlenek marvelovských komiksů, kde superhrdinové z USA zachraňují osoby, města a nejlépe zeměkouli před silami zla. Doktor Strange se tak stal jen jedním z dalších chlapíků v komickém oblečku, byť charismatický herec Benedict Cumberbatch hraje jak o život. Příchozí stáli tři a půl krát méně a hrdinové nemusejí točit ohnivou hula hop obručí a ohýbat a tříštit prostor jako při podhledu do kaleidoskopu, aby využili myšlenku více dimenzí mnohem přesvědčivěji. Film se úsporně a s minimem speciálních efektů také zabývá dobrem a zlem, ovšem bez strhujících katastrofických bitev. Je to spíš v rovině zamyšlení nad námi samými a reakcí na něco neznámého, jiného, odlišného. Reakce typu „neznámé nás ohrožuje, a tím pádem to zlikvidujeme“ jsou dnes víc než aktuální…
Ve filmu Doktor Strange se neustále využívá prostupování časoprostorovými dimenzemi skrze roztočené žhnoucí kruhy. Kromě toho, že je to divácky vděčné, šetří to čas a peníze. Roztočím doma v obýváku magickou obručí a v příštím okamžiku stojím v Gíze před Velkou pyramidou nebo skrze ní vstoupím do trezoru banky či do koupelny Scarlett Johansson…
Kruhy ve filmu Arrival nejsou Potterovským přenášedlem, ale nonverbálním způsobem komunikace příchozích mimozemských bytostí. Představují také symbol „nelineárního“ plynutí času, kdy neexistuje „před, nyní a potom“. Čas pohybující se po přímce, jak jej vnímá člověk, je iluzí našeho trojrozměrného světa. Film Příchozí nabízí cyklický čas, který existuje za oponou jiné dimenze, v níž splývá vědomí minulosti a budoucnost v jakési nekonečné jsoucno…
Vzhledem ke stavu pozemních komunikací v České republice, by mi popravdě spíš bodnul magický kruh doktora Strange než imaginární „jsoucno“. Samozřejmě nikoliv pro loupení a šmírování. Jak říkal princ Vilibald, jsem čestný muž a šlechtic…
P.S. Doporučuji zhlédnout oba filmy:-)