Článek „Mňamky a mlsy“, který minule publikoval Sagitariův taktní Blog (StB) se setkal s velkými ohlasy čtenářů. Jedna fanynka mi dokonce ještě v den zveřejnění vzkázala, že večer rodině uvaří guláš mexikana. Od té doby o ní nemám zprávy, mobil je hluchý, na sms či emaily neodpovídá, tak nevím. Každopádně to vypadá, že vám nový receptář StB přišel k chuti jako sekaná od maminky Štepánkovi a Borůvce o půlnoci po souloži. Je vděčnější než Babišovy politické dobroty…
Dnešní doporučení se netýká gastronomie. Výplach žaludku dvakrát po sobě není zdravý. Na druhé straně řídký případ s hustým běháním může spálit víc kalorií, než diety Rajko Dolečka. Tentokrát nabízím alternativu Doktorovi Martinovi 2, Krejzovým, Rosamundě Pilcher, Ordinaci v Růžové zahradě 2 či nedej Bože pořadu Jaromíra Soukupa, který používá Hermionin obraceč času, aby stihl i Moje zprávy, které je „jako jediné nabízejí tak, jak vám je nikdo neřekne“. Komu je šoufl z klasické televize, tomu doporučuji skryté perly na internetu. Bohužel, milovaná „Kancelář Blaník“ zatím nepokračuje, ale objevil jsem skvělý zcela nekorektní satirický seriál „Branky body kokoti“ vysílaný na webu Blesk pro ženy. Bože, nikdy by mě nenapadlo, že budu sledovat a těšit se na cokoliv pod hlavičkou bulvárního Blesku. Pro pseudo intelektuála mnohem přijatelnější TV Stream vysílá bezvadný pořad „Jak nás vidí svět“, který zcela koresponduje s mottem blogu Jablečno „nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu“…
Čtyřminutový sitcom Branky body kokoti jsou bleskové zprávy o mužských sexistických stereotypech. Feministická obdoba České sody však nevynechává ani ženy. Bez obalu a na prudko nešetří nikoho, ani sebe sama. Vtipně se naváží do mačů, sexistů a lidské blbosti. Feminist news končí vyhlášením „prasáka týdne“. Titul už získali třeba Viewegh, Řepka, Jákl, ale také poslankyně Malá, kardinál Duka, Zeman, Babiš, Bělobrádek, Piťha a naposledy šéf senátu Kubera. BBK stojí na komice herečky Terezy Dočkalová. Zdánlivě potrhlá moderátorka má doma už dvě divadelní ceny Thálie za činohru. Její závěrečná věta „Já se z toho vobkreslím“ aspiruje na hlášku roku…
Pokud si my Češi myslíme, že jsme výjimeční a náš význam překračuje státní hranici, stačí se podívat na pár dílu pořadu „Jak nás vidí svět“. Dozvíme se, jak cizinci znají naše sportovce (Jágr, Čech), jak hodnotí vizáž a outfit našich politiků (Zeman, Babiš, Feri), jak se jim líbí naše filmy (Pelíšky, Kolja, Samotáři), jak jim chutná naše „tradiční“ jídlo (vepřo knedlo zelo, svíčková, smažák, tatarák) či alkohol (slivovice, magické oko), co si myslí o našich dominantách (Pražský hrad, Brněnský orloj, Tančící dům). Fakt skvělá zábava. Příklad za všechny. Slečna z Kolumbie: „Z Československa pochází mnoho významných osobností. Lenin, Medveděv, Mengele, Václav Havel.“
Popravdě, kdyby se mě v kolumbijské televizi zeptali, jakou tamní významnou osobnost znám, ihned mi naskočí Pablo Escobar. Až po chvíli přemýšlení bych si vzpomněl na Gabriela Garcíu Márqueze, a pak nic…