Rok: 2026

Prvního června 2020 jsem poslal email s rukopisem první detektivní trilogie Trujkunt nakladatelství Argo. Pravdou je, že jsem na tuto prestižní adresu posílal své tři povídky Dwur, Kruhy a Čtverka už podruhé. O pár měsíců dřív zůstal můj drzý pokus bez odezvy. Ostatní nakladatelství většinou odpovídala, že jejich ediční plán je plný, což je eufemismus pro vyjádření nezájmu. Naštěstí jsem zkusil oslovit Argo znovu. Žádná očekávání jsem neměl. Tentokrát však poštu otevřela programová ředitelka nakladatelství Hanka Gelnarová, která svérázný východ Česka znala, neboť její kamarádka pochází z Hrádku a Argo občas tiskne knihy v českotěšínské tiskárně. Přečíst pokus o literaturu čtyřiapadesátiletého chlapíka z Gorolie brala téměř jako povinnost. Dodnes nechápu, co se vlastně stalo. Vesmír se pohnul, štěstí se unavilo a sedlo si… Přesně před šesti lety v čase 14:09 mi přišla odpověď: Dobry den, Vzala jsem si rukopis na vikend a uz mam precteno a mrzi me, ze jsem si vytiskla jen jednu knihu. Číst více………

Včera tomu bylo dvacet let, co tvůrce blogu Jablečno nadobro skoncoval s požíváním alkoholických nápojů, a začal se na svět dívat střízlivýma očima. Toto uteklo. Tehdy šlo o dobrovolné rozhodnutí, které odstartovala sázka, o půl roku později to byla nutnost, pakliže jsem nechtěl dohnat k zuřivosti čerstvě nalezeného „tygra v hlavě“ a ochudit svět o literární skvost, o detektivní sérii s podivně znějícím nečeským názvem. V rámci sociální interakce a především pro udržení psychické rovnováhy nahradily kvašené a destilované nápoje cigarety. Zprvu početné stádo „velbloudů“ se v posledních dvanácti letech smrsklo v závislosti na okolnostech na pár kousků. Literární avatar autora krimi díla major Saran zůstává na původních číslech, zatím. Setnutí hlav alkoholové hydře je také zajímavý sociální experiment, který člověka částečně vyřadí z kolektivu. Nenadálá nechuť vybavovat se s každým, kdo je na nejrůznějších akcích zrovna po ruce a to na jakékoliv téma, je mentálně očistné. Cenou za jistou samotu v blábolivém podnapilém kolektivu je větší spotřeba cigaret. Číst více………

„Já jsem to nečetl, nejsem schopen to číst. Len sem to viděl a některé ty připomínky úřadu jsou…já nevím, kdo dělal ten návrh, jo, takže to není o tom jestli má podporu nebo…dff, nebo nemá, podporu má. Je to nominace našeho koaličního partnera.“ Odpověděl podrážděně nedávno na tiskovce premiér Babiš na dotaz novináře, zda má ministr Klempíř jeho podporu návrhu zákona o České televize, který předložil. Nejen že jde o blábol, který nedává smysl, ale prostý miliardář a zloděj od vedle se přiznal, že jedno z nejdiskutovanějších a nejkontroverznějších témat těchto dní, kvůli němuž stávkují stovky tisíc lidí po celém Česku, tedy zestátnění České televize a likvidace svobodné žurnalistiky, ho vlastně vůbec nezajímá. Tuto odpudivou lidskou bytost zajímá „len“ jeho vlastní prospěch, především uvolněné dotací zemědělského fondu pro jeho Agrofert. Vše ostatní, zejména další masivní zadlužování státu rozvolňováním rozpočtových limitů, které budou splácet naši vnuci, je bývalému estébáckému fízlovi zcela fuk. Číst více………

Když dávní Slované po složitých peripetiích dorazili v šestém století z prostoru mezi Dněprem a Vislou konečně do české kotliny, narazili ještě na původní germánské obyvatelstvo. A protože jim prd rozuměli, byli pro ně přeneseně němí, tak jim začali říkat Němci. Jak tenkrát nazývali vyspělejší Markomané vandráky z pripjaťských bažin ani vědět nechci. Zato si dokážu představit, co si o nás myslí naši západní sousedé poté, co koaliční poslanci, ti hanební ubožáci a mentální trpaslíci, přijali včera ve sněmovně usnesení, ve kterém odmítají konání sjezdu Sudetoněmeckého krajanského spolku v Brně a vyzvali tamní organizátory k jeho zrušení. To je asi tak všechno, co Babišovy ovce, autíčkáři a proruští náckové (bohužel nejde o oxymóron), mohou udělat. Sjezd se uskuteční a Česko si jen pořídilo další kabát z mezinárodní ostudy. Za hrůzy II. světové války, za miliony mrtvých, za holocaust jsou bezpochyby zodpovědní Němci, kteří si nechali vymýt mozky psychopatem Hitlerem. Tragédií a perzekucí nebyli ušetřeni ani Číst více………

V dobách mého mládí se přímý přenos z vojenské přehlídky na Rudém náměstí ke dni vítězství nad fašismem vysílal v televizi běžně. Smáli jsme se řadám gerontů v posledním tažení ověšených medailemi stojících pod rudými vlajkami na tribuně. Šlo o jakousi předzvěst konce komunismu. Letos jsem si poprvé v životě on-line přenos z „krasnoj ploščadi“ přál, abych viděl zločinného skrčka s třemi diktátory po boku, kteří mu zbyli, jako sledují skromné představení pochodujících russáků a severokorejců bez těžké techniky, která je buď zničena anebo na frontě. Dědci měli stažené půlky ze strachu, že se k průvodu připojí Ukrajinci se svými drony. Pevně doufám, že šlo také o signál, že se putinismus hroutí. Bagatelizování Babišovy buranské nedochvilnosti při schůzce s prezidentem mě rovněž pobavilo. Představil jsem si situaci, jak by reagoval prostý miliardář a zloděj od vedle, kdyby pozdní příchod na jím svolanou schůzi vlády omlouval některý z ministrů slovy „Nějak mi to nevyšlo, no“. Představil jsem si také Číst více………

V životě jsem nepřál nikomu nic zlého. Jasně, jsou lidé, které nemám rád, ale neexistuje nikdo, koho bych nenáviděl. Přesto se najdou takoví, kterým přeji, ať ochutnají vlastní „meducínu“, přeji jim, ať zažijí strach. A když se tak stane, cítím škodolibou radost. Snad mi to pánbůh odpustí. Obyvatelé poslední koloniální říše na světě, Rusáci, si zaslouží zažít aspoň setinu strachu a obav o život, které už pátým rokem přinášejí statečnému Ukrajinskému národu. Z této těžce zkoušené země, která bojuje o přežití, se stala mezitím technologická velmoc, která by dala v konvenční válce na frak i Trumpově Americe. Ukrajina dnes vyrábí drony, které zapalují ropné rafinérie až na Urale, tedy téměř dva tisíce kilometrů od svých hranic. Užil jsem si krátké video, které natočil jakýsi rybář u jezera u Permu šokovaný tím, že mu nad hlavou letí „bezpilotnik“. Doufám, že si cvrknul do trenek, když viděl jak o pár kilometrů dál dron zasáhl cíl. Číst více………

„Má velikou moc. Čaroděj Dobroděj mávne a je noc.“ Zpívá Václav Neckář v jednom ze svých hitů. Text vystihuje to, co před plným sálem svých voličů předvádí největší politický kouzelník samostatného Česka, prostý miliardář od vedle Babiš. Základem vytvoření iluze v mysli diváka je manipulativní schopnost odvést jeho pozornost od prováděného triku na něco jiného. Slovenskému Dobroději v čele země vyhovuje, že se média i voliči zaměřují na chování užitečných koaličních idiotů Macinky, Turka či Klempíře, neboť se tak může věnovat tomu, co je jeho skutečným cílem, a to přesměrovávání peněz v řádu miliard z rozpočtu do firem, které mu údajně nepatří. Je mu fuk, že zadlužováním ničí budoucnost našich dětí a vnuků, že zničí svobodná média a neziskovky. Je mu jedno, že uprostřed války v Evropě, kdy Rusko vyhrožuje jaderným zničením i nám, všechny země kolektivního Západu vydávají miliardy na obranu, zatímco Česko se chová jako kdyby se nechumelilo. Že se spojil s odpornými proruskými kolaboranty Číst více………

Při psaní blogu či knihy z podstaty své povahy inklinuji k určité zkratkovitosti, aniž bych hloubal nad motivy toho či onoho lidského jednání. Neboť každý člověk je jedinečný a popasovává se s realitou dle své socializace, intelektu či spokojenosti se svým životem a jeho naplněním jinak. A svět je čím dál složitější. Je těžké mu porozumět. Kdo jsem já, abych si činil nárok na jeho správný výklad? Asi bych neměl říkat, že voliči Babiše jsou buď frustrovaní hlupáci nebo vychytralí kariéristé. Nehraju si náhodou na povýšeného moralistu a pokrytce? Na „lepšočlověka“ jak říká ministr Klempíř, který tento výraz přebral od Klause, Zemana a Babiše. Na intouše z jablunkovské kavárny? Svět není černobílý. Možná bych měl jít do sebe a zamyslet se… A pak do toho sebezpytu vstoupí s grácií slona v porcelánu Babišova vláda odborníků s odhodláním zestátnit veřejnoprávní média, kádrovat a rušit neziskovky, potřít veškeré ekologické aktivity, nemluvě o omezení výdajů na obranu ve chvíli, kdy Číst více………

„My jsme začali hrát v roce I489, tenkrát nás to učili postaru a nám to postaru zůstalo. A jak vidíte, naše varlata i penisy stárnou a stát s tím nic nedělá. Ale nám to nevadí, my se těšíme z toho, že jsme tady s mládeží a sami zůstáváme mladí. Čau!“ Tato slova pronesl Oto Klempíř při děkovné řeči poté, co skupina J.A.R. získala cenu Anděl za nejlepší skupinu roku 2023. Zcela jistě k tomu přispěl fakt, že jim tehdy vyšlo album „Jezus Kristus Neexistus?“.  Zatím poslední a možná definitivně poslední deska, neboť spoluzakladatel, zpěvák a textař Oto Klempíř se loni rozhodl nezestárnout a věnoval své genitálie státu, respektive Andrejovi Babišovi, svému bývalému kolegovi z řad agentů komunistické státní bezpečnosti. Ten drží varlata donedávna provokatéra a respektovaného umělce pevně v hrsti, takže Oto rapuje, jak vrchní mafióso píská. Připravuje zestátnění veřejnoprávních médií a zastavil projekt Česká knihovna, prostřednictvím něhož získávaly knihovny finanční podporu na nákup české i cizojazyčné Číst více………