Olympijské barvy
Týden zimních olympijských her je za námi a čeští sportovci už získali dvě zlata a dvě stříbra, paráda. Hry ve mně zatím vyvolávají spoustu emocí, především radost, dojetí, překvapení a zlost. Vyjma skvělé Evky Adamczykové, sympatické pohodářky s čtveráckým knírkem pro štěstí, která se vrátila po těžkém zranění a po mateřské, vybojovali medaile velmi mladí sportovci Zuzana Maděrová a Metoděj Jílek, jejichž jména znali do nedávna jen zasvěcení. Obzvláště teprve devatenáctiletý super talent Metoděj působí jak zjevení z jiného světa, pro kterého není ani druhé místo důvodem k radosti. Dojaly mě loučení Martiny Sáblíkové a slzy Ester Ledecké, dvou královen českého zimního sportu. Jedná se loučila po dvaceti letech, kdy nám i bez rychlobruslařského stadionu vozila jednu medaili za druhou, fenomenální Ester nesla na bedrech tíhu očekávání celého národa a tentokrát poukázala na to, že není stroj na zlaté medaile, ale obyčejná holka, co občas chybuje, jako každý z nás. Po závodě v paralelní Číst více………